Jdi na obsah Jdi na menu
 


VŠEPRAVOSLAVNÝ sněm na KRÉTĚ - dokumenty CZ

VZTAHY PRAVOSLAVNÉ CÍRKVE

S OSTATNÍM KŘESŤANSKÝM SVĚTEM[1]

 

 

            1. Pravoslavná Církev, která je jednou, svatou, všeobecnou a apoštolskou Církví, v hlubokém církevním sebeuvědomění pevně věří, že zaujímá ústřední místo v budování křesťanské jednoty[2] v současném světě.

 

            2. Pravoslavná Církev zakládá svoji jednotu na skutečnosti svého založení naším Pánem Ježíšem Kristem a na společenství v Přesvaté Trojici a svatých tajinách.[3] Tato jednota je vyjádřena v apoštolské posloupnosti a svatootcovské tradici a Církev jí žije až do dnešního dne. Pravoslavná Církev má poslání a povinnost předávat a hlásat veškerou pravdu obsaženou ve svatém Písmu a svaté Tradici, což dává Církvi všeobecný charakter.

 

            3. Odpovědnost pravoslavné Církve ve vztahu k jednotě, stejně jako její celosvětová misie, byly vyjádřeny Všeobecnými sněmy.[4] Ty zvláště zdůrazňovaly neoddělitelný vztah mezi pravou vírou a společenstvím ve svátostech.

 

            4. Pravoslavná Církev, neustále se modlíc „za sjednocení všech“, vždy rozvíjela dialog s těmi, kdo se od ní oddělili, blízkými i vzdálenými, byla první při hledání způsobů a prostředků obnovení jednoty věřících v Krista, účastnila se ekumenického hnutí od jeho vzniku a přispívala k jeho formování a dalšímu rozvoji. Navíc pravoslavná Církev, které je vlastní duch všeobecnosti a lásky k lidem, v souladu s Božím přáním, aby „všichni lidé byli spaseni a dosáhli poznání pravdy“ (1Tim 2:4), vždycky pracovala na obnovení jednoty křesťanů. Proto účast pravoslavných v hnutí za obnovu jednoty s jinými křesťany v jedné, svaté, všeobecné, apoštolské Církvi není vůbec cizí povaze a historii pravoslavné Církve, protože důsledně vyjadřuje apoštolskou víru a Tradici v nových historických podmínkách.

 

            5. Současné dvoustranné teologické dialogy, které pravoslavná Církev vede, stejně jako její účast na hnutí za obnovu jednoty křesťanů, jsou založeny na jejím pravoslavném sebeuvědomění a duchu všeobecnosti a jejich cílem je hledání ztracené jednoty všech křesťanů na základě pravdy víry a tradice starobylé Církve sedmi Všeobecných sněmů.

 

            6. Jednota, která je Církvi vlastní z její ontologické podstaty, nemůže být porušena. Pravoslavná Církev nicméně uznává historické označení dalších jinoslavných křesťanských církví a vyznání[5], které nejsou ve společenství s ní, a současně se domnívá, že její vztahy s nimi musí být založeny na jejich co nejrychlejším a nejobjektivnějším vyjasnění celé eklesiologické problematiky, zejména v oblasti nauky o svátostech, milosti, kněžství a apoštolské posloupnosti obecně. Z teologických a pastoračních důvodů proto pravoslavná Církev pohlížela přívětivě a pozitivně na dialog s jinými křesťany na bilaterální a multilaterální úrovni a na účast na ekumenickém hnutí poslední doby všeobecně, věříc, že tímto způsobem přináší aktivní svědectví o plnosti Kristovy pravdy a o svých duchovních pokladech těm, kteří jsou mimo ni, sledujíc objektivní cíl - připravit cestu k jednotě.

 

            7. Ve světle výše uvedeného chápání se dnes všechny místní svaté pravoslavné Církve aktivně účastní oficiálních teologických dialogů a jejich většina také práce v různých národních, regionálních a mezinárodních mezikřesťanských organizacích, a to navzdory hluboké krizi v ekumenickém hnutí. Tato mnohostranná činnost pravoslavné Církve[6] vychází z pocitu zodpovědnosti a přesvědčení, že vzájemné porozumění a spolupráce mají zásadní význam, "abychom nekladli žádnou překážku do cesty Kristovu evangeliu" (1Kor 9:12).

 

             8. Při vedení dialogu s jinými křesťany pravoslavná Církev samozřejmě nepodceňuje potíže spojené s touto záležitostí, ale rovněž chápe překážky, které brání společnému chápání tradice staré Církve. Doufá, že Duch Svatý, který „shromažďuje celé společenství církevní“ (ze stichiry na večerní Padesátnice), „doplní, čeho se nedostává“ (modlitba při kněžském svěcení). V tomto smyslu se pravoslavná Církev ve svých vztazích se zbytkem křesťanského světa spoléhá nejen na lidskou sílu jejich účastníků, ale díky milosti Pána, který se modlil: „Aby všichni byli jedno“ (Jan 17:21), doufá především v pomoc Svatého Ducha.

 

            9. Účast na probíhajících dvoustranných teologických dialozích, které byly ohlášeny na všepravoslavných konferencích, je výsledkem jednomyslného rozhodnutí všech svatých místních pravoslavných Církví, které jsou vyzývány k tomu, aby se na nich aktivně a neustále podílely, a nebránily tak jednomyslnému svědectví Pravoslaví pro slávu Trojjediného Boha. V případě, že se některá místní Církev rozhodne, že nebude jmenovat své zástupce pro některý z dialogů nebo jeho jednotlivé zasedání – přičemž nepůjde o rozhodnutí na všepravoslavné úrovni –, dialog bude pokračovat. Před zahájením dialogu nebo jeho jednotlivého zasedání musí být absence jakékoli místní Církve nezbytně posouzena v pravoslavné komisi[7], čímž se vyjádří solidarita a jednota pravoslavné Církve. Dvoustranné a vícestranné teologické rozhovory je třeba pravidelně hodnotit na všepravoslavné úrovni.

 

            10. Problémy, které vznikají v průběhu teologických diskusí ve smíšených teologických komisích, nezakládají vždy dostatečný důvod pro kteroukoli místní pravoslavnou Církev, aby jednostranně odvolala své zástupce nebo úplně ukončila svou účast. Zpravidla je nutné zabránit tomu, aby jakákoliv Církev rozhovory opustila, a na mezipravoslavné úrovni vynaložit potřebné úsilí, aby pravoslavná teologická komise, která se tohoto dialogu účastní, byla plně zastoupena. Pokud se jedna nebo několik pravoslavných Církví odmítne účastnit zasedání smíšené teologické komise určitého dialogu z vážných eklesiologických, kanonických, pastorálních nebo morálních příčin, oznámí tato Církev nebo Církve – v souladu s obecnou pravoslavnou praxí – písemně své odmítnutí ekumenickému patriarchovi a všem pravoslavným Církvím. V průběhu následné všepravoslavné diskuse ekumenický patriarcha vyhlásí jednomyslný konsensus pravoslavných Církví ohledně dalšího postupu, včetně možnosti přehodnocení průběhu dotčeného teologického dialogu, pokud to bude jednomyslně považováno za nezbytné.

 

11. Metodika vedení teologických dialogů je zaměřena na řešení tradičních teologických rozdílů nebo identifikaci možných nových odlišností a hledání společných bodů křesťanské víry. Předpokládá adekvátní informování celého společenství Církve o různých etapách vývoje dialogu. V případě, že nějaký teologický rozdíl nemůže být překonán, může teologický dialog pokračovat a zaregistrovaný nesoulad v konkrétní otázce je zaznamenán a sdělen všem místním pravoslavným Církvím, aby mohly podniknout další nezbytné kroky.

12. Je zřejmé, že společným cílem všech teologických dialogů je definitivní obnovení jednoty v pravé víře a lásce. Existující teologické a eklesiologické neshody však umožňují odhalit určitou hierarchii obtíží, které existují na cestě k dosažení cíle stanoveného na všepravoslavné úrovni. Specifičnost problémů kteréhokoli bilaterálního dialogu předpokládá diferenciaci použitých metodik, nikoliv však cíle, protože všechny dialogy mají jediný cíl.

            13. V případě nutnosti je třeba usilovat o koordinaci práce různých mezipravoslavných teologických komisí, s ohledem na to, že existující jednota pravoslavné Církve se musí odhalovat a projevovat i v rámci těchto rozhovorů.

            14. Každý oficiálně ohlášený dialog končí završením práce příslušné smíšené teologické komise, když předseda mezipravoslavné komise předloží zprávu ekumenickému patriarchovi, který pak se souhlasem hlav místních pravoslavných Církví oznámí ukončení rozhovoru. Žádný dialog není považován za završený, dokud nebude rozhodnutí o jeho ukončení vyhlášeno na všepravoslavné úrovni.

            15. Po úspěšném završení práce konkrétního teologického dialogu se na všepravoslavné úrovni rozhoduje o obnovení církevního společenství, které musí být založeno na souhlasu všech místních pravoslavných Církví.

            16. Jedním z hlavních orgánů v dějinách ekumenického hnutí se stala Světová rada Církví (SRC). Některé pravoslavné Církve patřily k jejím zakladatelům, později se všechny staly jejími členy. Jako vytvořený mezikřesťanský orgán plní SRC, stejně jako jiné mezikřesťanské organizace a regionální orgány, jako je Konference evropských Církví (CEC), Rada Církví Blízkého východu a Celoafrická konference Církví, navzdory tomu, že nezahrnuje všechny jinoslavné křesťanské církve a vyznání, důležitý úkol při prosazování jednoty křesťanského světa. Gruzínská a Bulharská pravoslavná Církev vystoupily ze SRC: první v roce 1997, druhá v roce 1998. Mají svůj vlastní názor na práci Světové rady Církví, a proto se neúčastní dialogů pořádaných Světovou radou Církví a dalšími mezikřesťanskými organizacemi.

            17. Místní pravoslavné Církve, které jsou členy SRC, se plně a rovnoprávně podílejí na struktuře SRC a všemi prostředky, které mají k dispozici, přispívají k podpoře pokojné koexistence a spolupráce tváří v tvář významným sociálním a politickým výzvám. Pravoslavná Církev s radostí uvítala rozhodnutí SRC reagovat na její žádost o zřízení Zvláštní komise pro pravoslavnou účast v SRC, která byla podána podle pokynů mezipravoslavného setkání v Soluni (1998). Zvláštní komise potvrdila kritéria, která navrhli pravoslavní a která byla schválena SRC, což vedlo k vytvoření Stálé komise[8] pro spolupráci a konsensus. Kritéria byla schválena a zahrnuta do Ústavy a Prováděcích předpisů SRC.

            18. Věrná své eklesiologii, identitě své vnitřní struktury a učení staré Církve sedmi Všeobecných sněmů, se pravoslavná Církev organizačně účastní práce v SRC, avšak naprosto nepřijímá myšlenku „rovnosti vyznání“ a nemůže přijmout jednotu Církve jako určitý druh mezikonfesního kompromisu. V tomto smyslu nemůže jednota, ke které SRC směřuje, být plodem pouze teologických dohod, ale musí být plodem také jednoty víry, která je svatotajinsky zachována a žije v pravoslavné Církvi.

            19. Pravoslavné Církve, které jsou členy SRC, považují za závazné pro účast v SRC to základní ustanovení její Ústavy, podle něhož mohou být jejími členy ti, kdo věří, podle Písem, v Ježíše Krista jako Boha a Spasitele a vyznávají víru v Trojici oslavovaného Boha - Otce, Syna a Svatého Ducha, v souladu s Nicejsko-cařihradským vyznáním víry.[9] Jsou hluboce přesvědčeny, že eklesiologické předpoklady Torontské deklarace (1950) „Církev, Církve a Světová rada Církví“ mají zásadní význam pro účast pravoslavných v Radě. Proto je samozřejmé, že SRC není a v žádném případě se nesmí stát super-Církví. „Cílem SRC není vyjednávat unie mezi církvemi, které mohou uzavírat pouze církve samotné, jednající z vlastního popudu, ale vytvářet živé kontakty mezi církvemi a podporovat studium a diskusi o otázkách jednoty Církve. Žádná z církví není povinna změnit svou eklesiologii při vstupu do SRC. Nicméně skutečnost členství v SRC neznamená, že by každá církev musela považovat ostatní církve za církve v pravém a plném smyslu toho slova.“ (Torontská deklarace, § 2)[10]

            20. Perspektivy uskutečňování teologických dialogů pravoslavné Církve s ostatním křesťanským světem jsou vždy určovány na základě principů pravoslavné eklesiologie a kanonických kritérií již ustanovené církevní tradice (7. kánon Druhého a 95. kánon Páto-šestého Všeobecného sněmu).

            21. Pravoslavná Církev chce podpořit práci komise „Víra a církevní zřízení“[11] a se zvláštním zájmem sleduje její teologický přínos až do dnešních dní. Celkově pozitivně hodnotí dokumenty teologické povahy, které tato komise se značnou účastí pravoslavných teologů vydala, jako důležitý krok v ekumenickém hnutí na cestě ke sblížení křesťanů. Pravoslavná Církev však nevyjadřuje úplný souhlas s výkladem nejdůležitějších otázek víry a církevního zřízení, který podávají tyto dokumenty.[12] Pravoslavná Církev nicméně vyjadřuje své obavy ohledně nejdůležitějších otázek víry a církevního zřízení, neboť nepravoslavné Církve a vyznání se odchýlily od pravé víry jedné, svaté, všeobecné a apoštolské Církve.

            22. Pravoslavná Církev se domnívá, že veškeré pokusy o rozdělení jednoty Církve, které podnikají jednotlivci a skupiny pod záminkou údajného zachování nebo obrany pravého Pravoslaví, musí být odsouzeny. Jak svědčí celý život pravoslavné Církve, zachování pravé pravoslavné víry je možné pouze díky sněmovnímu uspořádání, které od dávných dob reprezentovalo kompetentní a nejvyšší měřítko Církve ve věcech víry a kanonického řádu (6. pravidlo Druhého Všeobecného sněmu).

            23.  Pravoslavná Církev si obecně uvědomuje nutnost uskutečňování mezikřesťanského teologického dialogu, a proto se domnívá, že by měl být vždy doprovázen na svědectví světu skutky vzájemného porozumění a lásky, které odrážejí „nevýslovnou radost“ Evangelia (1 Petr 1:8), s vyloučením veškerých praktik proselytismu, uniatství nebo jiných provokativních projevů mezikonfesního antagonismu. Ve stejném smyslu považuje pravoslavná Církev za důležité, abychom my všichni křesťané, inspirovaní společnými nejdůležitějšími principy Evangelia, usilovali o to, abychom byli připraveni jednomyslně odpovědět na akutní problémy současného světa. Tato odpověď musí být založena na ideálním příkladu nového člověka v Kristu.

            24. Pravoslavná Církev si je vědoma skutečnosti, že v reakci na nové podmínky a nové výzvy současného světa přijímá hnutí za obnovu jednoty křesťanů nové formy. Je nezbytné, aby pravoslavná Církev nadále přinášela své svědectví rozdělenému křesťanskému světu na základě apoštolské Tradice a své víry.

            Modlíme se, aby křesťané spolupracovali, aby se přiblížil den, kdy Pán naplní naději pravoslavných Církví a bude „jedno stádce a jeden Pastýř“ (Jan 10:16).

 

† ekumenický patriarcha Kir Bartoloměj, předseda

† patriarcha alexandrijský Kir Teodor

† patriarcha jeruzalémský Kir Teofil

† patriarcha srbský Kir Irenej

† patriarch rumunský Kir Daniel

† arcibiskup kyperský Kir Chrysostom

† arcibiskup aténský a celého Řecka Kir Jeroným

† metropolita varšavský a celého Polska Kir Sáva

† arcibiskup tiranský, durreský a celé Albánie Kir Anastáz

† arcibiskup prešovský a celých Čech a Slovenska Kir Rostislav

 

DELEGACE  EKUMENICKÉHO  PATRIARCHÁTU

            † arcibiskup karelský a celého Finska Lev

            † metropolita tallinský a celého Estonska Štěpán

            † starší metropolita pergamský Jan

            † starší arcibiskup americký Dimitrij

            † metropolita německý Augustin

            † arcibiskup krétský Irenej

            † metropolita denverský Izaiáš

            † metropolita atlantský Alexej

            † metropolita prinkiponiský Jakub

            † metropolita prikoniský Josef

            † metropolita filadelfský Meliton

            † metropolita galský Emmanuel

            † metropolita dardanelský Nikita

            † metropolita detroitský Mikuláš

            † metropolita sanfranciský Gerasim

            † metropolita kissamský a selinský Amfilochij

            † metropolita korejský Ambrož

            † metropolita selivrijský Maxim

            † metropolita adrianopolský Amfilochij

            † metropolita dioklijský Kallist

            † metropolita hieropolský Antonín, hlava pravoslavných Ukrajinců v USA

            † arcibiskup telmiský Jób

            † arcibiskup chariupolský Jan, hlava patriaršího exarchátu farností ruské tradice v                                                                                                                       západní Evropě

            † biskup niský Řehoř, hlava karpatoruských farností v jurisdikci Ekumenického                                                                                                                      patriarchátu v USA

 

DELEGACE  ALEXANDRIJSKÉHO  PATRIARCHÁTU

            † starší metropolita leontopolský Gabriel

            † metropolita nairobský Makarij

            † metropolita kampalský Jonáš

            † metropolita zimbabwský a angolský Serafín

            † metropolita nigerijskýAlexandr

            † metropolita tripolský Teofylakt

            † metropolita Mysu Dobré naděje Sergej

            † metropolita kirinský Atanáš

            † metropolita kartaginský Alexej

            † metropolita mvanský Jeroným

            † metropolita guinejský Jiří

            † metropolita ermupolský Mikuláš

            † metropolita irinupolský Dimitrij

            † metropolita johannesburgský a pretorijský Damaskin

            † metropolita akkerský Narcis

            † metropolita ptolemejský Emmanuel

            † metropolita kamerunský Řehoř

            † metropolita memphiský Nikodém

            † metropolita katangský Meletij

            † biskup brazavillský a gabonský Panteleimon

            † biskup burundský a rwandský Innokentij

            † biskup mosambický Chrysostom

            † biskup nierijský a keňských hor Neofit

 

DELEGACE  JERUZALÉMSKÉHO  PATRIARCHÁTU

            † metropolita filadelfský Benedikt

            † arcibiskup konstantinský Aristarch, starec-archigrammatis

            † arcibiskup jordánský Teofylakt

            † arcibiskup amfidonský Nektarij

            † arcibiskup pellský Filumen

 

DELEGACE  SRBSKÉ  CÍRKVE

            † arcibiskup ochridský a metropolita skopijský Jan

            † metropolita černohorský a primorský Amfilochij

            † metropolita záhřebský a lublaňský Porfirij

            † biskup sremský Basil

            † biskup budimský Lucian

            † biskup novogračanický Longin

            † biskup bačský Irenej

            † biskup zvornický a tuzlinský Chrysostom

            † biskup žičský Justýn

            † biskup vraňský Pachomij

            † biskup šumadijský Jan

            † biskup braničevský Ignác

            † biskup dalmatinský Fotij

            † biskup bihačský a petrovacký Chrysostom

            † biskup nikšičský a budimljanský Joanikij

            † biskup zahumský a hercegovinský Řehoř

            † biskup valjevský Milutin

            † biskup v západní Americe Maxim

            † biskup v Austrálii a na Novém Zélandu Irenej

            † biskup kruševačský  David

            † biskup slavonský Jan

            † biskup v Rakousku a Švýcarsku Ondřej

            † biskup frankfurtský a v Německu Sergej

            † biskup timokský Hilarion

 

DELEGACE  RUMUNSKÉ  CÍRKVE

            † arcibiskup jaský a metropolita moldavský a bukovinský Teofan

            † arcibiskup sibiňský a metropolita transylvánský Vavřinec

            † arcibiskup vadský, feleakský a koložvárský a metropolita koložvárský,                                                              karlovskobělehradský, krišanský a maramurešský Ondřej

            † arcibiskup krajevský a metropolita oltenijský Irenej

            † arcibiskup temešvárský a banátský Jan

            † metropolita v západní a jižní Evropě Josef

            † metropolita v Německu a ve střední Evropě Serafín

            † metropolita trhovišťský Nifon

            † arcibiskup karlovskobělehradský Irenej

            † arcibiskup romanský a bacauský Jáchym

            † arcibiskup dolnodunajský Kasián

            † arcibiskup aradský Timotej

            † arcibiskup v Americe Mikuláš

            † biskup oradejský Sofronius

            † biskup strachajský a severinský Nikodém

            † biskup tulčinský Vissarion

            † biskup selažský Petronius

            † biskup v Maďarsku Siluán

            † biskup v Itálii Siluán

            † biskup ve Španělsku a Portugalsku Timotej

            † biskup severní Evropy Makárij

            † biskup ploeštský Barlám, vikář patriarchy

            † biskup lovištenský Emilián, vikář arcibiskupa rymnikského

            † biskup vičinský Jan Kasián, vikář arcibiskupa v Americe

 

DELEGACE  KYPERSKÉ  CÍRKVE

            † metropolita pafský Jiří 

            † metropolita kitijský Chrysostom

            † metropolita kyrénský Chrysostom

            † metropolita limassolský Atanáš

            † metropolita morfský Neofyt

            † metropolita konstantský a ammochostský Basil

            † metropolita kykkoský a tilliryjský Nikifor

            † metropolita tamasský a oriniský Izaiáš

            † metropolita trimifuntský a lefkarský Barnabáš

            † biskup karpaský Kryštof

            † biskup arsinojský Nektarij

            † biskup amafuntský Mikuláš

            † biskup lidrský Epifan

            † biskup chytronský Leontij

            † biskup neapolský Porfyrij

            † biskup mesaorijský Řehoř

 

DELEGACE  ŘECKÉ  CÍRKVE

            † metropolita filipský, neapolský a tassoský Prokop

            † metropolita peristerijský Chrysostom

            † metropolita ilijský German

            † metropolita mantinijský a kinurijský Alexandr

            † metropolita artijský Ignác

            † metropolita didimotichijský, orestiadský a suflijský Damaskin

            † metropolita nicejský Alexis

            † metropolita navpaktský a svatoblažejský Jerotej

            † metropolita samoský a ikarijský Eusebij

            † metropolita kastorijský Serafín

            † metropolita dimitriadský a almirský Ignác

            † metropolita kassandrijský Nikodém

            † metropolita idrský, spetský a eginský Efraim

            † metropolita serrský a negritský Teolog

            † metropolita sidirokastronský Makárij

            † metropolita alexandropolský Anfim

            † metropolita neapolský a stavropolský Barnabáš

            † metropolita messinský Chrysostom

            † metropolita ilijský, acharnijský a petropolský Athenagoras

            † metropolita lankadaský, lithijský a rentinijský Jan

            † metropolita novojonijský a filadelfský Gabriel

            † metropolita nikopolský a prevezský Chrysostom

            † metropolita ieryssoský, Svaté hory a ardameriský Teoklit

 

DELEGACE  POLSKÉ  CÍRKVE

            † arcibiskup lodžský a poznaňský Šimon

            † arcibiskup lublinský a chelmský Abel

            † arcibiskup bialystocký a gdaňský Jakub

            † biskup siemiatyczský Jiří

            † biskup gorlický Paisij

 

DELEGACE  ALBÁNSKÉ  CÍRKVE

            † metropolita korčský Jan

            † metropolita gyrokasterský Dimitrij

            † metropolita apollonijský a fierský Mikuláš

            † metropolita elbasanský Antonín

            † metropolita amantijský Natanael

            † biskup byliský Astij

 

DELEGACE  ČESKÉ  A  SLOVENSKÉ  CÍRKVE

            † arcibiskup pražský Michal

            † biskup šumperský Izaiáš

 

[1] Přeloženo z ruské verze textu, s přihlédnutím k verzi francouzské a anglické.

[2] Ve francouzské verzi: une place prépondérante pour la promotion de l´unité chrétienne; v ruské: главное место в деле продвижения христианского единства.

[3] Ve francouzské a anglické verzi má věta poněkud nejasný smysl: Pravoslavná Církev zakládá jednotu Církve na skutečnosti, že byla založena naším Pánem Ježíšem Kristem, jakož i na společenství ve Svaté Trojici a svatých tajinách. (L´Église orthodoxe assoit l´unité de l´Église sur le fait qu´elle a été fondée par notre Seigneur Jésus-Christ, ainsi que sur la communion dans la Sainte Trinité et dans les sacrements. / The Orthodox Church founds the unity of the Church on the fact of her establishment by our Lord Jesus Christ, and on the communion in the Holy Trinity and in the sacraments.)

[4] Ze stavby souvětí ve francouzské verzi vyplývá sice jemně, ale zřetelně odlišný smysl: Odpovědnost pravoslavné Církve, stejně jako její celosvětová misie, pokud jde o jednotu Církve, byly vyjádřeny Všeobecnými sněmy. (La responsabilité de l´Église orthodoxe ainsi que sa mission œcuménique quant à l´unité de l´Église ont été exprimées par le les Conciles œcuméniques.)

[5] Ve francouzské a anglické verzi užita velká počáteční písmena: des autres Églises et Confessions chrétiennes hétérodoxes / other non-Orthodox Christian Churches and Confessions – podobně i v dalším textu.

[6] Ve francouzské verzi není v této větě ani slovo o pravoslavné Církvi: Tato mnohostranná ekumenická aktivita vychází z pocitu zodpovědnosti... (Cette activité œcuménique pluridimensionelle émane du sentiment de responsabilité...)

[7] Francouzská verze upřesňuje: v pravoslavné komisi, jež se (tohoto) dialogu účastní (au sein de la Comission orthodoxe engagée dans le dialogue).

[8] Ve francouzské a anglické verzi Stálého výboru (Comité permanent / Permanent Committee).

[9] Francouzská verze definuje možné členství v SRC takto: ... mohou být jejími členy pouze ty Církve a Konfese, které vyznávají Pána Ježíše Krista jako Boha a Spasitele podle Písma a které věří v Trojjediného Boha – Otce, Syna a Svatého Ducha – podle Nicejsko-cařihradského vyznání víry (seules les Églises et Confessions qui reconnaissent le Jésus Christ en tant que Dieu et Sauveur selon l´Écriture et qui croient au Dieu Trinitaire, Père, Fils et Saint-Esprit selon le Crédo de Nicée-Constantinople, peuvent en être membres).

[10] Ve francouzské verzi se v závorce uvádějí i jiné paragrafy: (Déclaration de Toronto, § 2 ; 3.3 ; 4.4)

[11] Ve francouzské verzi jen: «Foi et Constitution», v anglické: „Faith and Order“.

[12] Celá tato věta je ve francouzské verzi vypuštěna.