Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo jsme

 

PRAVOSLAVÍ, ORTHODOXIE 

Kdo jsme?

 

     214_262_hagia_sophia.jpg                                                                                                                                                   Křesťanská církev vznikla 50 dní po Vzkříšení Ježíše Krista a jeho Nanebevzetí v den Letnic, kde na apoštoly shromážděné v jednom domě v Jeruzalémě sestoupil Duch Svatý. Apoštolé se potom rozešli do světa, hlásali křesťanskou víru a světili biskupy a kněží. Takto vzniklá církev byla jednotná a její jednotu se dařilo držet více jak 1 000 let.

V roce 1054 však jednota dostala první vážnou trhlinu, když došlo z politických důvodů k rozdělení církve na západní - římskokatolickou centralizovanou kolem osoby římského papeže, a východní ortodoxní nebo-li pravoslavnou zachovávající původní necentralizované církevní zřízení. Na západě pak docházelo k dalšímu štěpení římskokatolické církve směrem k evangelickým, nebo-li protestantským církvím.

            Tradičními pravoslavnými národy proto jsou řekové, gruzíni, rumuni, finové, křesťanští obyvatelé Sýrii, Turecka, Egypta, Etiopie, Palestiny, Arménie, Indie a dalších zemí blízkého východu; rovněž 80% slovanů je pravoslavných, jsou to rusové, ukrajinci, srbové, bulhaři, černohorci, makedonci, bělorusi; častečně čechové, slováci, poláci. Ale i v západní Evropě v současné době trvale roste zájem o pravoslaví, jsou to velké, dnes již mnohamilionové skupiny, zejména ve Francii, Německu, Rakousku, USA apod.

Pravoslaví je ve světě po římskokatolické církvi, druhou největší homogenní křesťanskou skupinou. Na rozdíl od všeobecné duchovní krize se pravoslavná církev právě v Západní Evropě a USA rychle rozrůstá. Je to dáno snahou některých lidí z dnešní společnosti, kteří jsou přesyceni konzumním způsobem života, polopravdami a lží reklam i politiky, najít něco původního, autentického a pravdivého, ale přitom ne vzdáleného vlastní kultuře. Najít něco, co žije v duši Evropana, jako zapomenutá vzpomínka na dávné duchovní dědictví. K tomu má pravoslaví ze všech křesťanských církví nejblíže, protože nepodlehlo mnoha historickým a módním trendům a zachovalo křesťanství jak ve víře, tak v obřadech, blízké dobám prvotního křesťanství. Moderního Evropana láká na pravoslaví hluboká mystika víry, ikonografie, bohoslužeb, církevních zpěvů; ale i opravdovost duchovního života mnichů na takových místech jako je Svatá hora Atos v Řecku, či v klášterech Palestiny a Egypta.

 

Pravoslaví u nás.

 220px-hagia_sophia_bw.jpg

   Pravoslaví do našich zemí přišlo r. 863 z Řecka ze Soluně spolu se svatými Věrozvěsty Cyrilem a Metodějem. Historicky se na území Čech udrželo až do r. 1098, kdy byla zničena jeho poslední bašta - Sázavský klášter. Na území Slovenska přetrvalo až do dnešních časů. V Čechách se však vyskytovala období se snahou o návrat k pravoslaví. Posledním takovým obdobím bylo Národní obrození a vznik 1. československé republiky, kdy se k pravoslaví přihlásilo k 1 000 000 obyvatel. První republika rovněž uznala, že pravoslaví je prvotní skutečnou křesťanskou vírou na našem území a má prioritu i před církví římskokatolickou.

            Nejsme tedy církví cizí, exportovanou z jiných států, ani jinou, moderní nově vzniklou církví. Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku je církev původní, apoštolská, navazující na misii sv. Cyrila a Metoděje, hlásící se k velkým českým světcům, mučedníkům sv. Václavovi a sv. Ludmile, k sv. Prokopovi, sv. Janu poustevníku českém, sv. Rostislavovi knížeti Velkomoravskému, k žákům sv. Cyrila a Metoděje - sv. Gorazdovi, sv. Klimentovi, sv. Naumovi, sv. Angelárovi, sv. Sávovi, ale i k novodobým světcům, jako byl sv. biskup Gorazd, který položil život za 2.svět. války díky podpoře vykonavatelům atentátu na Hendricha.

+++

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA