Jdi na obsah Jdi na menu
 


Liturgie sv. Jana Zlatoůstého I.

28. 1. 2011

 

 

wcr.jpeg

 
 
  
 
BOŽSKÁ LITURGIE
SV. JANA
ZLATOÚSTÉHO
 


POSTUP SVATÉ LITURGIE
společný pro liturgii
sv. Jana Zlatoústého a sv. Basila Velikého
a Předem posvěcených darů
 
A)      Tiché modlitby před ikonostasem
 
D: Požehnej, vladyko!
K: Blahoslaven Bůh náš vždycky, nyní i příště až na věky věkův. Amen.
D: Králi nebeský… až po Otče náš…
K: Neboť tvé jest království…..
K a D: Smiluj se nad námi, pane, smiluj se nad námi, neboť žádné omluvy nevědouce, tuto modlitbu tobě, jako Pánu svému, my hříšníci přinášíme: smiluj se nad námi.
Sláva, Otci i Synu i Svatému Duchu.
Pane, smiluj se nad námi, neboť v tebe doufáme; nehněvej se na nás velmi, aniž rozpomínej se na hříchy naše, ale pohleď i nyní jako milosrdný na nás a zbav nás nepřátel našich; neboť tys Bůh náš a my lid tvůj, všichni dílo rukou tvých a jméno tvé vzýváme.
I nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.
Bránu milosrdenství otevři nám, požehnaná Bohorodice, abychom doufajíce v tebe nezhynuli, ale osvobozeni byli tebou od všeliké bídy; ježto jsi spása pokolení křesťanského.
K odchází k ikoně Spasitele, kterou políbí po modlitbě:
Přečistému obrazu tvému klaníme se, blahý, prosíce za odpuštění hříchů svých, Kriste, Bože; neboť tys ráčil dobrovolně tělem vstoupiti na kříž, abys vysvobodil z otroctví nepřítele ty, jenž jsi byl stvořil. Proto vděčně voláme k tobě: radostí naplnil jsi vše, Spasiteli náš, přišed spasit svět.
odchází k ikoně Bohorodice, kterou políbí po modlitbě:
Jsouc milosrdenství pramen, rač se slitovati nad námi, Bohorodice! Shlédni na lid hříšný, zjev jako vždy moc svou: neboť v tebe doufajíce, k tobě, jako někdy Gabriel, beztělesných arcivůdce, voláme: Zdrávas buď!
K: (Na liturgii Předem posvěcených darů se nečte)
Hospodine, vztáhni ruku svou s výsosti svatého sídla svého a posilni mne k nastávající službě tvé, abych stana před strašným trůnem tvým, nekrvavou oběť neodsouzeně vykonal. Neboť tvá jest moc i sláva na věky věkův. Amen.
K a D: Vejdu do domu tvého a klaněti se budu svatému chrámu tvému v bázni tvé. Hospodine, veď mne ve spravedlnosti své; pro nepřátele mé spravuj před sebou cestu mou; neboť není v ústech jejich pravdy, srdce jejich marnivé, hrobem otevřeným jest hrdlo jejich, jazykem svým lstivě lahodí. Sudiž je, Bože, nechť padnou od úmyslů svých, pro množství nešlechetností jejich zavrhni je, neboť odporní jsou tobě. I ať rozveselí se všichni, kdož doufají v tebe, na věky ať se radují, a ty přebývati budeš v nich; i ať honosí se tebou všichni, kdož milují jméno tvé. Neboť ty žehnáš spravedlivému, Hospodine, a štítem zalíbení korunoval jsi nás.
 
B) Tiché modlitby při oblékání rouch.
(Na liturgii Předem posvěcených darů se modlí pouze: Hospodi pomiluj)
 
D: Požehnej, vladyko!
K: Blahoslaven Bůh náš vždycky, nyní i příště až na věky věkův. Amen.
Stichar: Radovati se bude duše má v Bohu; neboť oblékl mne v roucho spasení a pláštěm radosti přioděl mne; jako ženicha ověnčil mne korunou a jako nevěstu okrášlil mne ozdobami.
Epitrachil: Blahoslaven Bůh, jenž vylévá milost svou na kněze své jako olej na hlavu tekoucí na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na lem roucha jeho.
Pás: Blahoslaven Bůh, jenž přepasuje mne silou a činí neposkvrněnou cestu mou; činí nohy mé jako laní, a na výsostech postavuje mne.
Pravý nárukávník: Pravice tvá, Hospodine, proslavila se v síle; pravice tvá, Hospodine, porazila nepřítele a s velkou slávou potřel jsi, kdož povstali proti tobě.
Levý nárukávník: Ruce tvé stvořily a učinily mne; dejž mi ten rozum, abych se naučil přikázáním tvým.
Nábederník: Připaš meč svůj na bedra svá, ó reku udatný, a slavně se ozdob, a v té ozdobě své se povznes, prospívej a panuj pro pravdu, pokoru a spravedlnost, a pravice tvá dokáže divné věci vždycky, nyní i příště, až na věky věkův.
Felon: Kněží tvoji, Hospodine, ať oblékají se ve spravedlnosti a svatí tvoji nechť radují se vždycky, nyní i příště, až na věky věkův.
K si umývá ruce: Umyji v nevinnosti ruce své a obejdu obětní stůl tvůj, Hospodine, abych chválil a vypravoval všechny divné skutky tvé. Hospodine, já miluji krásu domu tvého a místo přebývání slávy tvé. Nezhubiž s bezbožnými duše mé a s vražedníky života mého; v jejichžto rukou nepravosti jsou a pravice jejich úplatků plná. Já pak v nevinnosti své chodím, vysvobodiž mne a smiluj se nade mnou. Noha má stojí na cestě pravé, ve shromážděních dobrořečiti budu tobě, Hospodine.
 
C) Proskomidie.
 
K a D: Bože, očistiž mne hříšného a smiluj se nade mnou. (Třikrát)
K: Vykoupil jsi nás od kletby zákona krví svou drahocennou, nechav se na kříž přibíti a kopím probodnouti, nesmrtelnosti pramen lidem jsi otevřel, Spasiteli náš, sláva tobě.
D: Požehnej, vladyko!
K: Blahoslaven Bůh náš vždycky, nyní i příště až na věky věkův. Amen.
K činí nad prosforou třikrát kříž: Na památku Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista.
K nařízne zprava: Jako ovce k zabití veden jest.
K nařízne zleva: A jako beránek nevinný, před tím, kdož jej stříže, neotvírá úst svých.
K nařízne shora: V pokoře jeho odňat jest soud jeho.
K nařízne zdola: Rod však jeho kdož vypoví?
K vyjme beránka: Neboť vzat jest ze země život jeho.
K obětuje (nařízne beránka na způsob kříže): Obětuje se Beránek Boží, který snímá hříchy světa, za světa život a spásu.
K zatkne kopí: Jeden z vojínů kopím bok jeho probodl a hned vyšla krev a voda. A ten kterýž to viděl, svědectví vydal, a pravé jest svědectví jeho.
D vlévá do sv. kalichu něco vína a vody.
K žehná: Blahoslaveno sjednocení svatých (darů) tvých vždycky, nyní i příště, až na věky věkův.
K vezme druhou prosforu: Ke cti a na památku nejblahoslavenější vládkyně naší, Bohorodice a vždycky Panny Marie, na jejíž přímluvy přijmi, Hospodina, tuto oběť na nebeský oltář svůj.
K položí částečku na pravou stranu beránka: Stála královna po pravici tvé, oděna jsouc v překrásný zlatý oděv.
K vezme třetí prosforu ze které postupně vyjme devět částic:
1. Na památku ctihodného a slavného proroka, předchůdce a Křtitele Jana.
2. Svatých slavných proroků Mojžíše i Arona, Eliáše a Elisea, Davida a Jesse, svatých tří mládenců a Daniele proroka i všech svatých proroků.
3. Svatých slavných a všechvalných apoštolů Petra a Pavla i ostatních všech svatých apoštolů.
4. Svatých otců našich biskupů: Basila Velikého, Řehoře Bohoslovce a Jana Zlatoústého, Atanasije a Cyrila, Mikuláše Myrského, Metoděje, Gorazda, Klimenta, Michala Kijevského a všech svatých biskupů.
5. Svatého apoštola, prvomučedníka a arcidiákona Štěpána, svatých velikých mučedníků: Dimitrije, Jiří, Teodora Tyrského, Teodora Stratelata, svatého mučedníka Václava i všech svatých mučedníků i svatých mučednic: Tekly, Barbory, Kyriaky, Eutymie a Paraskevy, Kateřiny, Ludmily i všech svatých mučednic.
6. Veledůstojných a bohonosných otců našich: Antonije, Eutymije, Sávy, Onufrije, Atanasije Atonského, Antonije a Teodosije Pečerských, Nauma, Angelára, Prokopa Sázavského, Ivana Českého, Sergije Radoněžského, Barlaama Chutynského a všech veledůstojných otců a velebných matek: Pelagie, Teodosie, Anastasie, Eupraksie, Feuronie, Teodulie, Eufrosiny, Marie Egyptské a všech svatých velebných matek.
7. Svatých a nezištných divotvorců: Kosmy a Damiana, Cyra a Jana, Pantaleona a Hermolaje a všech svatých nezištných divotvorců.
8. Svatých spravedlivých rodičů Jáchyma a Anny a svatého (jehož je den) i všech svatých, na jejichž přímluvy shlédni na nás, Bože.
9. Svatého otce našeho Jana Zlatoústého, arcibiskupa cařihradského; anebo sv. Basila Velkého arcibiskupa Cesaree Kapadokijské (podle toho čí je liturgie)
K vezme čtvrtou prosforu:
1. Rozpomeň se, lidumilný Vládce, na všechna biskupství pravoslavných křesťanů, na metropolitu našeho (jméno), biskupa našeho (jméno), důstojné kněžstvo, diákonstvo v Kristu i veškeré duchovenstvo, jež jsi povolal k obecenství svému.
2. Rozpomeň se, Hospodine, na vlast naší a její Krista milující národ.
Kněz potom vzpomíná živé a za každého vyjme částečku se slovy: Rozpomeň se, Hospodine, na… (jméno)
K vezme pátou prosforu:
1. Na památku a odpuštění hříchů blažených zakladatelů svatého chrámu tohoto.
Kněz potom vzpomíná zesnulé a za každého vyjme částečku se slovy: Rozpomeň se, Hospodine, na… (jméno)
Na konec pak kněz praví:
… A na všechny v naději budoucího vzkříšení, života věčného a obcování tvého zesnulé pravoslavné otce a bratry naše, lidumilný Hospodine.
Pak K vezme opět čtvrtou prosforu: Rozpomeň se, Hospodine, i na mne nehodného a odpusť mně všechny hříchy úmyslné i neúmyslné.
K žehná kadidlo: Kadidlo tobě přinášíme, Kriste, Bože náš, v duchovní vůni líbeznou, kteréž přijav na nebeský obětní oltář tvůj, sešli nám milost nejsvětějšího Duch svého.
K okouří hvězdu: I přišedši hvězda, stála nad místem, kdež bylo dítě.
K okouří pokrývku sv. diskosu: Hospodin kraluje, oděn jest velebností; oblékl se Hospodin v sílu a přepásal se, neboť upevnil okrsek zemský, aby se nepohnul. Utvrzen jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi. Pozdvihují se řeky, Hospodine, pozdvihují řeky zvuk svůj, pozdvihují řeky vlny své, avšak nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest Hospodin na výsostech. Svědectví tvá jsou velmi jistá, Domu tvému svatost náleží, Hospodine, na věky.
K okouří pokrývku sv. kalichu: Sláva tvá, Kriste, zastřela nebesa, a země plna chvály tvé.
K okouří aer: Přikryj nás záštitou křídel svých a zapuď od nás každého nepřítele a odpůrce; v pokoji spravuj život náš, Hospodine, smiluj se nad námi a světem svým a spasiž duše naše, jako blahý a lidumil.
K třikrát okuřuje sv. dary: Blahoslaven Bůh náš, jemuž se takto zalíbilo. Sláva tobě.
D 3x: Vždycky, nyní i příště, až na věky věkův.
D: Za předložené dary k Hospodinu modleme se.
K: Bože, Bože náš, jenž jsi za pokrm celému světu seslal chléb nebeský – Pána a Boha Ježíše Krista, vykupitele a dobrodince, žehnajícího nám a posvěcujícího nás, sám požehnej předložení toto a přijmi je na nebeský obětní oltář svůj. Rozpomeň se jako blahý a lidumilný na ty, kdož je přinesli a za kteréž přineseno jest, a nás neodsouzeně zachovej v posvátném vykonávání božských tajin tvých, aby se světilo a velebilo přečestné a velikolepé jméno tvé, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky, až na věky věkův. Amen.
K: Sláva tobě, Kriste Bože, naděje naše, sláva tobě.
K: Kristus, pravý Bůh náš, na přímluvy přečisté Matky své, svatého otce našeho Jana Zlatoústého, arcibiskupa cařihradského; anebo sv. Basila Velkého arcibiskupa Cesaree Kapadokijské (podle toho čí je liturgie) a všech svatých, nechť smiluje se nad námi a spasí nás jako blahý a lidumil.
D okuřuje sv. předložení, oltář, odhrne oponu a okuřuje celý chrám a modlí se tiše:
Ve hrobě s tělem, v pekle s duší co Bůh, v ráji pak s lotrem a na trůne s Otcem a Duchem, vše nevystižitelně naplňuje, byl jsi, Kriste.
A dále pak žalm 50.
 
Kněz se modlí se vzhůru vztaženýma rukama: Králi nebeský…
A dále K: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle. (Dvakrát)
Hospodine, rty mé otevři a ústa má zvěstovati budou chválu tvou.
K se přežehná, ukloní a políbí sv. evangelium, D sv. prestol.
D: Čas je sloužiti Hospodinu. Požehnej vladyko!
K: Blahoslaven Bůh náš vždycky, nyní i příště až na věky věkův.
D: Amen. Pomodli se za mne vladyko!
K: Hospodin řídiž kroky tvé.
D: Rozpomeň se na mne, pane svatý!
K: Rozpomeň se natě Hospodin Bůh v království svém vždycky, nyní i příště, až na věky věkův.
D vychází z oltáře severními dveřmi a postaví se proti carským dveřím a praví k sobě: Hospodine, rty mé otevři a ústa má zvěstovati budou chválu tvou.


BOŽSKÁ LITURGIE
SV. JANA ZLATOÚSTÉHO
 
 
 

janzlatoust.jpg

 
 
 
D: Požehnej, vladyko!
Blagosloví, vladýko.
Nato kněz stojící před prestolem bere do rukou sv. Evangelium, dělá jím kříž nad antiminsem a zvolá:
Kněz: Blahoslaveno budiž království, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky až na věky věkův.
Blagoslovéno cárstvo otcá i syna i svjatágo ducha, nýně i prísno i vo věky věkóv.
Věřící: Amen
Kněz klade Evangelium nazpět na antimins na prestolu a líbá Evangelium i prestol.
*
D: V pokoji k Hospodinu modleme se!
Mírom góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.Góspodi, pomíluj.
D: Za pokoj shůry a spásu duší našich k Hospodinu modleme se.
O svýšnem mírě, i spasénii dúš nášich, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Za mír celého světa, za blaho svatých církví Božích a za sjednocení všech k Hospodinu modleme se.
O mírě vsegó míra, blagostojánii svjatých božiich cerkvéj i soedenénii vsěch, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Za svatý chrám tento a za vcházející v něj s vírou, zbožností a bázní Boží k Hospodinu modleme se.
O svjatěm chrámě sém, i s věroju, blagogověniem i stráchom bóžiim vchodjáščich vóň, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Za blaženého metropolitu našeho (jméno), za vladyku našeho (jméno), za důstojné kněžstvo, diákonstvo v Kristu, za veškeré duchovenstvo a lid k Hospodinu modleme se.
O blaženějšem metropolítě nášem (jméno), preosvjaščennejšem jepískopě nášem (jméno), čestněm presvíterstvě, vo christě diákonstvě, o vsém príčtě i ljúdech, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Za vlast naši a její věřící a Krista milující národ (představitele) k Hospodinu modleme se.
O bogochraníměj straně nášej, vlastěch i vóinstvě jejá, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Za město toto (vesnici tuto, svatý monastýr tento), za všecka města a země i za ty, kteří podle víry v nich žijí, k Hospodinu modleme se.
O grádě sém (o vési séj, o svjatéj obíteli séj), vsjákom grádě, straně, i věroju živúščich v ních, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Za příznivé počasí, za hojnost plodů zemských a za pokojné časy k Hospodinu modleme se.
O blagorastvorénii vozdúchov, o izobílii plodóv zemných i vrémeněch mírnych, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Za cestující po zemi vodě i vzduchem, za nemocné, trpící, zajaté a za spásu jejich k Hospodinu modleme se.
O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúgujuščich, strážduščich, plěnénnych, i o spasénii ich, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Abychom zbaveni byli všeliké tísně, hněvu a nouze, k Hospodinu modleme se.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, gněva i núždy, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Přispěj nám, spasiž nás, smiluj se nad námi a zachovej nás, Bože, milostí (blahodatí) svou.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, bóže, tvoéju blagodátiju.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Nejsvětější, nejčistší, nejblahoslavenější a slavné Vládkyně naší, Bohorodice a vždycky Panny Marie se všemi svatými pamětlivi jsouce, sami sebe i druh druha i veškeren život náš Kristu Bohu poručme.
Presvjatúju, prečístuju, preblagoslovénuju, slávnuju vladýčicu nášu bogoródicu i prisnoděvu maríju, so vsěmi svjatými pomjanúvše, sámi sebé, i drúg drúga, i vés živót náš christú bógu predadím.
Potom se diákon ukloní, přežehná a odstoupí před ikonu Krista, drže orár třemi prsty pravé ruky
Věřící: Tobě, Hospodine. Tebě, góspodi.
Mezitím se kněz tiše modli:
Hospodine, Bože náš, jehož moc je nevýslovná a sláva nevýstižná, jehož milosrdenství jest nezměrné a lidumilnost nevýslovná; Ty sám, Vládce, shlédni na nás a na svatý chrám tento podle slitování svého a prokaž nám i všem, kteří se s námi modlí, hojná milosrdenství a slitování svá.
Kněz: Neboť tobě náleží všeliká sláva, čest a klanění, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věkův.
Jáko podobájet tebé vsjákaja sláva, čésť i poklonénie, otcú i sýnu i svjatómu dúchu, nýne i prísno i vo véki vekóv.
Věřící: Amen. Amíň.
Věřící lid zpívá antifonu 1.: Dobrořeč, duše má, Hospodinu a celé nitro mé svatému jménu jeho. Dobrořeč, duše má, Hospodinu a nezapomínej na všecka dobrodiní jeho. Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky neduhy tvé, kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a štědrotou.. Štědrý a milostivý jest Hospodin, dlouho shovívající a přemilosrdný.
*
Po skončení antifony diákon opět stane před svatými dveřmi, pokloní se a přežehná a praví:
D: Opět a opět v pokoji k Hospodinu modleme se.
Páki i páki mírom góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Přispěj nám, spasiž nás, smiluj se nad námi a zachovej nás, Bože, milostí (blahodatí) svou.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, bóže, tvoéju blagodátiju.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Nejsvětější, nejčistší, nejblahoslavenější a slavné Vládkyně naší, Bohorodice a vždycky Panny Marie se všemi svatými pamětlivi jsouce, sami sebe i druh druha i veškeren život náš Kristu Bohu poručme.
Presvjatúju, prečístuju, preblagoslovénuju, slávnuju vladýčicu nášu bogoródicu i prisnoděvu maríju, so vsěmi svjatými pomjanúvše, sámi sebé, i drúg drúga, i vés živót náš christú bógu predadím.
Potom se diákon ukloní, přežehná a odstoupí před ikonu Krista, drže orár třemi prsty pravé ruky
Věřící: Tobě, Hospodine.Tebě, góspodi.
Mezitím se kněz tiše modlí:
Hospodine, Bože náš, spasiž lid svůj a požehnej dědictví svému, zachovej plnost církve své, posvěť ty, kdož milují krásu domu tvého, oslav je božskou silou svou a neopouštěj nás, doufající v tebe.
Kněz: Neboť tvá jest moc a království i síla i sláva, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky až na věky věkův.
Jáko tvojá deržáva, i tvoé jesť cárstvo, i síla, i sláva, otcá i sýna i svjatágo dúcha, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Věřící: Amen.Amíň.
Věřící lid zpívá antifonu 2.: Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky, až na věky věkův. Amen. Jednorozený Synu a Slovo Boží, nesmrtelný, jenž jsi ráčil pro spasení naše přijati na se tělo od svaté Matky a vždycky Panny Marie i státi se bez proměny člověkem, jenž jsi ukřižován byl, Kriste, Bože náš, a smrtí smrt jsi potřel, jeden jsoucí ze svaté Trojice, s Otcem i Svatým Duchem spoluslavený, spasiž nás, spasiž nás.
*
Po skončení antifony diákon opět stane před svatými dveřmi, pokloní se a přežehná a praví:
D: Opět a opět v pokoji k Hospodinu modleme se.
Páki i páki mírom góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Přispěj nám, spasiž nás, smiluj se nad námi a zachovej nás, Bože, milostí (blahodatí) svou.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, bóže, tvoéju blagodátiju.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Nejsvětější, nejčistší, nejblahoslavenější a slavné Vládkyně naší, Bohorodice a vždycky Panny Marie se všemi svatými pamětlivi jsouce, sami sebe i druh druha i veškeren život náš Kristu Bohu poručme.
Presvjatúju, prečístuju, preblagoslovénuju, slávnuju vladýčicu nášu bogoródicu i prisnoděvu maríju, so vsěmi svjatými pomjanúvše, sámi sebé, i drúg drúga, i vés živót náš christú bógu predadím.
Potom se diákon ukloní, přežehná a odchází jižními dveřmi do oltáře.
Věřící: Tobě, Hospodine. Tebé, góspodi.
Mezitím se kněz tiše modlí:
Ty jenž jsi nám tyto společné a jednomyslné modlitby daroval a který jsi slíbil, že splníš prosby, shromáždí-li se dva nebo tři ve jménu tvém, sám i nyní prosby služebníků svých ku prospěchu splniž a propůjč nám v  nynějším věku poznání pravdy tvé, v budoucím pak daruj nám život věčný.
Kněz: Neboť dobrotivý a lidumilný Bůh jsi ty, a tobě chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věkův.
Jáko blág i čelověkoljúbec bog jesí, i tebě slávu vozsyláem, otcú i sýnu i svjatómu dúchu, nýně i prísno i vo věky věkóv.
 
Kněz otevírá carské dveře.
Věřící: Amen.Amíň.
Věřící lid zpívá antifonu 3.: V Království svém rozpomeň se na nás, Pane… (a následuje zpěv devatera Blahoslavenství)
Kněz a diákon konají za zpěvu posvátného hymnu „malý vchod“ se svatým Evangeliem: kněz i diákon stojí před svatým prestolem a činí tři poklony. Kněz bere do rukou sv. Evangelium a podává ho diákonovi. Z pravé strany obcházejí prestol, vycházejí z oltářní části severní stranou za světlonošem nesoucím rozžatou svíci a postaví se před carské dveře. Oba sklání hlavu a diákon říká:
D: K Hospodinu modleme se.
Góspodu pomólimsja.
Kněz se tiše modlí modlitbu vchodu:
Vládce, Hospodine, Bože náš, jenž jsi ustanovil na nebesích sbory a řády andělů a archandělů k službě slávy své, se vchodem naším spoj i vchod svatých andělů, kteří by tobě s námi spolusloužili a oslavovali dobrotivost tvou. Neboť tobě náleží všeliká sláva, čest a klanění, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.
 
Po modlitbě si diákon položí Evangelium na levou stranu prsou, ukazuje pravou rukou k východu, přičemž drží třemi prsty orár a praví:
D: Požehnej, vladyko, svatý vchod.
Blagosloví, vladýko, svjatýj vchód.
Kněz žehná směrem k východu a praví:
K: Blahoslaven vchod svatých tvých vždycky, nyní i příště, až na věky věkův. Amen.
Blagoslovén vchód svjatých tvoích, vsegdá, nýně i prísno i vo věky věkóv.
Nato diákon podá knězi sv. evangelium k políbení, potom se postaví před carské dveře těsně před kněze, pozdvihne něco málo sv. evangelium a zvolá:
 
D: Velemoudrost, povznesme se! Premúdrosť, prósti.
Potom vejde diákon do oltáře a položí sv.evangelium na prestol. Mezitím se kněz pokloní přežehná a políbí ikonu Spasitele, obrátí se k lidu, požehná světlonoše, opět se obrátí k carským dveřím, přežehná se, políbí ikonu Bohorodice a vejde do oltáře.
Věřící lid zpívá »Pojďte, pokloňme se...« a pak tropary a kondaky. 
Tropar: - chrámový, - svátku, -dne.
Pořadí nedělních troparů, při vybraných svátcích:
Jednoho (2) sv.:                            nedělní, chrámu, světce(ců)
Svát. Spasitele:                             pouze tropar svátku
Svát. Bohorodice:                         nedělní, svátku
Před/po svátku:                            nedělní, před/po svátku, chrámu
Opuštění svát.:                             nedělní, svátku
Mezitím se kněz tiše modlí:
Svatý Bože, jenž ve svatých spočíváš, jenž jsi trojsvatou písní serafínů opěván, cherubíny oslavován a veškerými mocnostmi nebeskými veleben, jenž jsi z nejsoucna v jsoucnost všecko přivedl, člověka k obrazu a podobenství svému stvořil a ozdobil jej všelikým darem svým, jenž prosícímu dáváš moudrost a rozum a nepohrdáš hříšníkem, ale ukládáš jemu spasitelné pokání, jenž jsi nás ponížené a nehodné sluhy své učinil hodnými, abychom i v tuto hodinu stáli před slávou svatého obětního stolu tvého a náležitou tobě úctu a chválu vzdávali: Ty sám, Vládce, přijmi i z úst nás hříšníků trojsvatou píseň a navštiv nás dobrotivostí svou, odpusť nám všechny hříchy naše, úmyslné i neúmyslné, posvěť duše i těla naše a popřej nám, abychom ve svatosti sloužili tobě po všechny dny života svého na přímluvy svaté Bohorodice i všech svatých, tobě od věčnosti se zalíbivších.
 
Po skončení troparů praví diákon, skloniv hlavu, ke knězi, drže orár třemi prsty pravé ruky:
D: Požehnej, vladyko, čas trojsvaté písně.
Blagosloví, vladýko, vrémja trisvjatágo.
Kněz pak požehnav ho praví hlasitě:
Neboť svatý jsi, Bože náš, a tobě chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky.
Jáko svját jesí, bóže náš, i tebě slávu vozsyláem, otcú i sýnu i svjatómu dúchu, nýně i prísno.
Nato diákon vyjde carskými dveřmi z oltáře, postaví se po pravé straně dveří, ukazuje orárem od ikony Krista obloukem až k lidu a praví:
D: Až na věky věkův. I vo věky věkóv.
Věřící: Amen.Amíň.
Věřící lid zpívá Trojsvatou píseň: Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi (třikrát). Sláva Otci, i Synu, i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na věky věkův. Amen. Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi. Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi.
Trojsvatou píseň říká rovněž v tichosti i kněz z diákonem, přičemž dělají před prestolem tři poklony. Žalmista s knihou epištol přistoupí ke knězi a ten ho požehná. Diákon potom říká směrem ke knězi:
D: Poveliž, vladyko. Povelí, vladýko.
I odejdou oba na „horní místo“ sv. prestolu. Cestou kněz říká:
K: Požehnaný jenž se béře ve jménu Páně.
Blagoslovén grjadýj vo imja góspodne.
Před koncem trojsvaté písně vychází žalmista s epištolní knihou za ambón a na konci písně diákon zvolá:
D: Pozor mějme! Vónmem!
K: Pokoj všem. Mír vsěm.
Žalmista: I duchu tvému. I dúchovi tvoemú.
D: Velemoudrost. Premúdrosť.
Žalmista čte prokimen.
D: Velemoudrost. Premúdrosť.
Žalmista čte nadpis epištoly: Čtení z listu svatého apoštola (jméno) k (komu).
K (komu) poslánija svjatágo apóstola (jméno) čténie.
D: Pozor mějme! Vónmem!
Žalmista čte epištolu.
V době čtení epištoly bere diákon kadidlo, dává jej k požehnání knězi a potom okuřuje dokola prestol, celou oltářní část, ikonostas, kněze a nakonec z ambónu lid. Žalmista mezitím dočte epištolu.
Kněz žehná žalmistu: Pokoj tobě. Mír tí.
Ž: I duchu tvému. I dúchovi tvoemú.
D: Velemoudrost. Premúdrosť.
Ž: Aleluja. 3x.
Věřící opakuji po každém žalmistově předzpěvu: Aleluja. 3x.
Kněz stojí před sv. prestolem a v tichosti se modlí:
Rozsvěť v srdcích našich, lidumilný Vládce, nehynoucí světlo božského poznání svého a otevři duševní oči naše k chápání evangelních hlásání tvých, vlož v nás bázeň blahých přikázání tvých, abychom všecky tělesné žádosti potlačivše, duchovní život vedli, myslíce a činíce vše, v čem máš zalíbení; neboť tys světlo duší i těl našich, Kriste, Bože, a tobě chválu vzdáváme s bezpočátečným Otcem tvým a nejsvětějším a blahým a oživujícím Duchem tvým, nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.
 
Diákon, který dokončil okuřování odloží kadidelnici, přistoupí ke knězi, skloní hlavu drže orár třemi prsty pravice, ukazuje jím na svaté evangelium a praví:
D: Požehnej, vladyko, blahověsta svatého apoštola a evangelisty (jméno).
Blagosloví, vladýko, blagověstítelja svjatágo apóstola i jevangelísta (jméno)
Kněz ho požehná a praví: Bůh na prosby svatého slavného, všechvalného apoštola a evangelisty (jméno) dejž tobě hlas blahověstiti silou mnohou k naplnění evangelia nejmilejšího Syna svého, Pána našeho Ježíše Krista.
Bog, molítvami svjatágo slávnago, vsechválnago apóstola i jevangelísta (jméno), da dást tebě glagól blagověstvújuščemu síloju mnógoju, vo ispolnénie jevángelia vozljúblennago sýna svoegó, góspoda nášego iisusa christá.
Kněz podá sv. evangelium diákonovi.
D: Amen.
Diákon se pokloní sv. evangeliu, vezme jej, vyjde carskými dveřmi za světlonošem, který vyšel severními dveří a postavil se doprostřed před ambón; diákon položí sv. evangelium na analoj:
K: Velemoudrost, povznesme se a poslyšme svaté evangelium.
Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatágo jevángelia.
K žehnaje lid: Pokoj všem. Mír vsěm.
Věřící: I duchu tvému.
D se přežehná: Od (jméno) svaté evangelní čtení.
Ot (jméno) svjatágo jevángelia čténie.
Věřící: Sláva tobě, Pane, sláva tobě.
K: Pozor mějme. Vónmem.
Diákon čte sv. evangelium. Po jeho skončení říká kněz diákonovi:
K: Pokoj tobě, blahověstícímu. Mír tí blagověstvújuščemu.
Věřící: Sláva tobě, Pane, sláva tobě.
Diákon vstupuje carskými dveřmi do oltáře a odevzdá sv. evangelium knězi, který je políbí a postaví na sv. prestol za antimins. Nato následuje obvykle:
 
KÁZÁNÍ
 
Pokračování v: Liturgie sv. Jana Zlatoůstého část II.
 
OLBRAMOVICE

+++

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA